Vše, co vidíme, v nás zanechává stopu. Pro mě byla tímto impulsem série „Litevské vesnické trhy“ Alexandrase Macijauskase. Inspirovala mě k mnohaletému dokumentování dobytčích trhů v různých koutech světa.
Říká se, že motorista je šťastný jen dvakrát – když auto kupuje a když ho prodává. Na trzích jsou emoce jiné, syrovější. Lidé si k dobytku vytvářejí pouto, které obchodem nekončí. Hledám v davu emoce prodejců, hlavně dětí, pro které je prodej zvířete definitivním loučením.
Zajímají mě osudy lidí na obou stranách obchodu. Naše rozhovory o životě a cenách jsou stejně důležité jako fotka samotná. Tuto sérii stále doplňuji a mým cílem je její ucelená samostatná výstava.
